Časté dotazy

Kompostování se žížalami probíhá po celý rok. Vermikompostér můžete mít jak vevnitř, tak i venku. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě je tedy nutné nenechávat vermikompostér venku bez izolace, aby nepromrzl, v létě ho nevystavovat přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání. Teplota by ve vermikompostéru neměla klesnout pod 5 °C a neměla by být vyšší než 25 °C.

Do vermikompostéru patří především odkrojky a zbytky zeleniny a ovoce, třeba bramborové slupky, ohryzky z jablek, zelené natě apod. Nezapomínejte na čajové sáčky, žížaly se v nich často a rády rozmnožují, ale pozor na ty umělohmotné (obvykle pyramidového tvaru u dražších čajů). Vhodná je také kávová sedlina, papírové kávové filtry, zbytky vařené zeleniny, rozdrcené vaječné skořápky, papírové ubrousky, navlhčená papírová lepenka, suché pečivo, zbytky pokojových a venkovních rostlin.

Do vermikompostéru nepatří chuťově výrazné potraviny jako zázvor nebo velké množství citrusů, dále mléčné výrobky, masné výrobky, kosti, olej, sádlo a jiné tuky.

TIP: Zpočátku kompostování nevhazujte zbytky košťálové zeleniny nebo slupky brambor. Malý počet žížal v počátku nemůže svými enzymy kompost rozložit a tyto zbytky by pak mohly zapáchat.

Pro vermikompostování byly vyšlechtěny tzv. kalifornské žížaly. Díky pruhovanému vzhledu se jim v angličtině říká tygří. Tento druh žížal je uzpůsobený ke konzumaci organických zbytků. Naše české žížaly ve stejných podmínkách nepodávají tak velký výkon.

Koukněte do naší mapy nejen komunitních zahrad na www.komunitnizahrady.cz V mapě hledejte násady u těch, kteří jsou označeni jako "domácí kompostér". Jsou to ti, kteří se sami rozhodli kompostovat a do mapy se zaregistrovali, aby podpořili ostatní. Budeme rádi, když se na mapu sami přidáte, až bude váš kompostér v plném provozu.

Buďte trpěliví, trvá to tak 2-3 měsíce. To, že máte už rozběhnutý vermikompostér, poznáte především podle vytvořeného žížalího čaje.

Ano a je velmi důležité mít to na paměti. Dejte žížalám čas na zabydlení se a rozmnožení, nezahlcujte je potravu hned ze začátku. To, že jsou žížaly zabydlené, poznáte tak, že potravu, kterou jim dáte, začnou zpracovávat rychleji a vy je tak budete moci krmit častěji.

Kdepak. Zvědavci pozor, zejména při počátečním množení není vhodné kompost prohrabovat a veďte k tomu i své děti. Potravu přidávejte nahoru. Je to kvůli tomu, abyste žížaly nerušili a také jim nedělali zmatek v jejich domově – vajíčka totiž kladou do určitých míst. Kompost opatrně prohrábněte, pokud se jeví jako příliš vlhký nebo málo provzdušněný.

Jakmile naplníte jednu nádobu a vypadá to, že žížaly brzy nebudou mít co k snědku, založte další patro stejně, jako na začátku kompostování. Během asi 3 týdnů by se vám měly žížaly přestěhovat, ale pro jistotu je ještě zkontrolujte. Vermikompost ze spodní nádoby můžete pak použít jako hnojivo nebo si ho usušte na později.

Dovolená není problém. Žížaly bez problémů přečkají i čtrnáctidenní hladovku. Bez potravy však vydrží nejdéle čtyři týdny.

Žížalí čaj je vynikající tekuté hnojivo pro bylinky, pokojové rostliny i zahradu. Obsahuje totiž vysoké množství živin a enzymů, které pomáhají rostlinám růst a udržovat je odolné vůči škůdcům. Žížalí čaj můžete stočit do plastové či skleněné lahve. Ideální je, když čaj zředíte vodou v poměru 1:1. Zředěným žížalím čajem zalévejte rostliny nebo jej rozprašujte na jejich lístky.

Každý, kdo pěstuje, kompost a žížalí čaj ocení. Pokud nenajdete nikoho, kdo kompost využije při pěstování, vysypte vermikompost ke stromům, keřům, přihnojit můžete i nádoby s veřejnou zelení. Podobně můžete naložit i s žížalím čajem.

Může to být z důvodu vysoké vlhkosti ve vermikompostéru. Vysoká vlhkost samotná by žížalám uškodit neměla, příčinou úhynu žížal může být s vysokou vlhkostí spojený nedostatek kyslíku.

Může to být kvůli plesnivějící potravě. Zplesnivělý bioodpad by také sám o sobě žížaly zahubit neměl. Pokud naleznete ve vermikompostéru plesnivějící zbytky potravy, vyjměte je z vermikompostéru.

Je také možné, že žížaly vyhladověly. Žížaly mohou vyhladovět a zemřít až po více týdnech bez přísunu potravy.

Pokud se vám podařilo žížaly zkompostovat, nelekejte se a zkuste to ještě jednou s novou násadou žížal!

Do sběrné nádoby by žížaly samy od sebe lézt neměly, stejně tak i mimo vermikompostér. Pokud se tak děje, znamená to, že se jim uvnitř nádoby něco nelíbí. Možná, je to přebytek potravy, proto trochu uberte. Možná nedostatečný přísun vzduchu, zkontrolujte, zda vlhkost ve vermikompostéru není příliš vysoká, zda má vermikompostér dostatek otvorů pro přísun vzduchu, případně je přidělejte.

Octomilky (společně s dalšími organismy) k vermikompostování patří, někdy v menší, někdy ve větší míře. Množení mušek ve vašem vermikompostéru můžete zabránit tím, že zakryjete povrch kompostu např. skartovaným papírem, kartonem, novinami či papírový pytlem. Vkládané organické zbytky vždy trochu zahrabte, případně povrch zasypte již hotovým kompostem. Zkuste přidat kávovou sedlinu, nadrcené skořápky nebo mletý vápenec.

Můžete si zkusit vyrobit některou z pastiček, např. tu, kdy na dno sklenice dáte kousek banánu, uděláte kornout z papíru a připevníte ho ve sklenici špičkou dolů. Anebo smíchejte 3 polévkové lžíce vody, 1 polévkovou lžíci octa, 4 kapky saponátu na mytí nádobí a špetku pekařského droždí a nádobu s tímto drinkem umístěte poblíž vermikompostéru. Rovněž si můžete pořídit masožravou rostlinu.

Mušek se můžete zbavit precizním zavíráním nádoby, do které krmíte. Pokud se mušky vylíhnou a nedostanou se zpět, může to být výhra. Bohužel si mušky můžete do kompostéru opět zavést prostřednictvím slupek z ovoce či zeleniny, na kterých vajíčka octomilek budou nakladena.

Pokud problém přetrvává a máte tu možnost, přesuňte vermikompostér do místa, kde vás mušky nebudou obtěžovat.

Správně vedený vermikompost nezapáchá. Pokud se zápach objeví, je to nejčastěji proto, že žížaly nestačí zpracovávat všechen bioodpad. Snižte proto jeho množství. Nezpracovaný bioodpad má na svědomí i velkou vlhkost kompostovaného materiálu, který potom hnije a zapáchá. Obsah vermikompostéru vysušíte kousky natrhaného papíru, novin nebo kartonů od vajíček. Příčinou zápachu mohou být také zbytky košťálové zeleniny nebo brambor. Tyto je vhodné zapojit do kompostování až po několika měsících, kdy jsou žížaly dostatečně aktivní pro včasné rozložení.

Pokud obsah vermikompostéru zahnívá, či se tam tvoří plíseň, znamená to, že žížaly nestíhají organické zbytky zpracovávat dostatečně rychle. Nahnilé a zaplísněné kousky z vermikompostéru odstraňte, omezte objem zbytků z kuchyně, které nyní do kompostéru vkládáte a až uvidíte, že žížaly stíhají zpracovávat potravu, kterou jim dáváte, můžete objem kompostovaných zbytků začít postupně navyšovat. Pokud se jedná o již rozmnožené a zabydlené žížaly a máte větší objem odpadu (velké rodiny, kanceláře, školy), zvažte dokoupení druhého vermikompostéru.

Vyšší vlhkost je dobrá pro vznik žížalího čaje, ale všeho moc škodí. Vlhkost můžete snížit tak, že do vermikompostéru budete přidávat materiál, který je schopný vlhkost poutat, např. papírové utěrky, novinový papír, plata od vajíček a podobný suchý materiál.